Nejdřív se musíte narodit (3.11.2013)

Josef Kainar (29. června 1917, Přerov–16. listopadu 1971, Dobříš) byl český básník, textař, dramatik a překladatel, ale také hudebník, ilustrátor, výtvarník a novinář. Člen umělecké skupiny 42 a literární skupiny.
Pocházel z rodiny železničáře; po rozvodu rodičů (1927) žil s otcem v jeho novém manželství. Gymnazijní studia započal v rodišti (1928–1934), jeden rok dojížděl do Olomouce a poté, co se rodina 1935 přestěhovala do Ostravy, je dokončil v Hlučíně (kvintu a sextu opakoval, maturita 1938). 1934 se v sebevražedném pokusu postřelil. Přispíval od 1936 do Studentského časopisu, kde se seznámil s jeho redaktorem Hanušem Bonnem a jeho prostřednictvím s Františkem Halasem (v edici První knížky jím řízené pak debutoval) i s řadou začínajících básníků své generace.
1938 začal na FF UK studovat češtinu a francouzštinu, po násilném zavření vysokých škol v listopadu 1939 se přestěhoval k otci do Řepiště u Ostravy a pracoval – s výjimkou 1941, kdy byl zaměstnán na pile v Ostravici – na nádraží Ostrava-Přívoz (do 1945). Sezónně (1940–1941 v Ostravě, 1942–1943 ve Zlíně) působil také jako kytarista a houslista Doležalova tanečního orchestru. V této době navázal úzké vztahy se Skupinou 42; do Prahy dojížděl zejména za malíři Františkem Hudečkem, Františkem Janouškem a teoretikem Jindřichem Chalupeckým, do Brna za básníky Ivanem Blatným a Oldřichem Mikuláškem. Po válce už ve studiích nepokračoval. Usadil se v Brně (zpočátku bydlel u Ivana Blatného), kde 1945–1947 pracoval v redakci komunistického deníku Rovnost a kde se 1947 oženil; zároveň byl kmenovým autorem pražského Divadla satiry po celou dobu jeho trvání (1945–1949). Od 1947 spisovatel z povolání. 1956 odešel do Prahy a podruhé se oženil, bydlel však většinou v Domovech spisovatelů v Dobříši a na Ždáni na Slapském jezeře. Na počátku normalizace přijal 1970 funkci předsedy přípravného výboru nového Svazu českých spisovatelů, brzy však zemřel na infarkt.

Bibliografie:
Příběhy a menší básně (BB 1940); Cirkus plechový (D 1946, s dalšími, prem. 1945); Nové mythy (BB 1946; přeprac. 1967); Akce Aibiš (D, prem. 1946); Osudy (BB 1947); Říkadla (BB pro děti, 1948; přeprac. a rozšíř. 1961); Ubu se vrací aneb Dršťky nebudou (D, prem. 1949); Veliká láska (BB 1950); Zlatovláska (D pro děti, 1953, prem. 1952); Jen podej loutce malík (1954, bibliofilie); Taková láska (B 1955, bibliofilie); Český sen (BB 1953; rozšíř. 1957); Zlatovláska (B pro děti, 1958); Jižní Morava (BB 1958, fotografie K. O. Hrubý); Nebožtík Nasredin (D 1959, i prem. s tit. Nasredin); Člověka hořce mám rád (BB 1959); Poezie (BB 1960); Lazar a píseň (BB 1960); Nevídáno – neslýcháno (BB pro děti, 1964); Moje blues (BB 1966); Třináct kytar (BB 1967); Miss Otis lituje... (písňové texty, 1969); Rozhlásky (veršované komentáře ke dni, 1971); Indiáni (B pro děti, leporelo, 1971, 1993).